O pětadvaceti letech, jimiž ARAKAIN táhne tu svou heavy metalovou káru dál a dál, už toho bylo letos napsáno dost a dost, nicméně aby byl účet úplný, ještě jednou se na tohle téma budeme muset pobavit. Ano, oslavný dubnový koncert z pražského Edenu konečně došel svou poutí až do drážek DVD (CD pochopitelně taky), a znovu a tentokráte důkladněji nám přináší ty jedinečné okamžiky, ze všeho nejvíc samozřejmě skloňované pro úzkou koordinaci naší metalové pětky a Plzeňské filharmonie pod vedením dirigenta Václava Zahradníka. Okamžik to vskutku historický, na němž po pozorném prokousání se 131 minuty záznamu o to víc potěší, že právě tahle spolupráce nakonec vyústila ve skutečně velkolepé hudební představení.

No je to opravdu tak. Druhá půle večera sice také nikoho nedožene k zívání, nicméně podobný pocit něčeho velkého a jasně nestandardního z ní rozhodně nevyloudíte. Záznam výročního koncertu, který se stal téměř výhradním obsahem celého disku, proto přitahuje pozornost zejména ve své první půli, kdy se ke slovu dostaly i smyčce a dechy filharmoniků. Bez žádných větších okolků (kupříkladu nějaké doplňující úvodní titulky) začíná zrychleným pohledem na stavbu dvojité pódiové konstrukce a pak už se jde směle na věc. „Bláhová víra“ lehce navodí atmosféru, „Karavana slibů“ (navzdory vášnivé odezvě publika) zprostředkuje první nesmělé kontakty a „Amadeus“ (třeba i po vzoru METALLICY a San Franciského symfonického orchestru na albu „S & M“ (1999), jehož studium ne nadarmo přiznává Václav Zahradník v bonusovém rozhovoru) definitivně rozčísne všechny pochybnosti. Tohle aranžmá má skutečně velmi výrazný podtext a není divu, že tím pádem dokáže s obvyklým ARAKAINem slušně zacvičit. A jestli to bylo naživo místy možná méně zřetelné, teď, po finálním mixu, už si tenhle bonbónek můžeme vychutnat se vší parádou. Přirozeným respektem rozvířené „Muzeum zla“ a „Apage Satanas“, daleko více rozněžnělé „Marilyn“ a „Ztráty a nálezy“, mýticky rozevlátý „Návrat bohů“ anebo znovu na city hrající „Zimní královnu“, v níž hostující Lucii Bílé hned v úvodu roztomile vypadne text. Zařazení téhle skladby (a „Cornoutta“ a „Dotyků“ v druhé části koncertu) ve mě mimochodem znovu nahlodalo hledání odpovědi na to, proč kapela tak zanevřela na „Satanicu“ (k nalezení snad jen na sólovém debutu Aleše Brichty „Růže pro Algernon“ (1994) v podání nedávno tragicky zesnulé Pavly Kapitánové), když všem výše zmíněným skladbám dává v rámci oslav kulatin prostor už nejméně podruhé. Přehlídka téhle metalo – symfonické práce je zkrátka naleštěná jako vojska pochodující kdysi v předvečer Říjnové revoluce Rudým náměstím a tuzemským metalovým dějinám bez pochyby přináší tak zásadní okamžiky, že bychom si je rozhodně měli pamatovat hodně dlouho.

Jak zbytek koncertu, tak i zbytek samotného DVD „XXV Eden“ proto zůstává nenápadně v závěsu za prvními dvanácti skladbami, a děje se tak přesto, že se vlastně nedá říct, že by zde bylo něco v nepořádku. Od „Prázdnej kout“ až po „Proč?“ kapela na čele s bezchybným Honzou Toužimským jede v tradičně dobré formě a na bonusových rozhovorech (fotografie nechávám stranou, neboť na těch vlastně ani nebylo co zkazit) může vadit snad jen místy poněkud humpolácky se vyjadřující redaktor se zpovědním mikrofonem („…je to prostě vohlídnutí jako kráva, že jo…“). Jenže přece jen, schází tomu jakýsi duch výjimečnosti. Ale jak už jsem několikrát řekl, jako celek ho má tahle nahrávka na rozdávání, a to je samozřejmě to, oč tu běží především. Poslední narozeninový dárek, který ARAKAIN sám sobě a nám všem zároveň připravil (a který, abych nezapomněl, je po zvukové, střihové a vůbec celé technické stránce v tom nejlepším pořádku), se tedy povedl, což je více než jen jisté. Čas na gratulace tudíž pokračuje a nostalgie, doufejme, je pořád ještě v nedohlednu.